Archeologický výzkum lokality Přerov – Předmostí 5 „Široký“

Archeologický výzkum lokality Přerov – Předmostí 5 „Široký“

Archeologický výzkum lokality Přerov – Předmostí 5 „Široký“

V letech 2017 – 2018 byl zkoumán na stavbě dálnice D1 – 0163 pravěký areál, který byl rozčleněn na několik menších výzkumů označených podle polních tratí. Trať „Široký“ je vymezena na západě a jihu polními cestami, na severu silnicí Přerov – Rokytnice a na východě průběhem sloupů vysokého napětí, zde se lokalita setkává s další lokalitou Přerov – Předmostí 8 „Malé Předmostí“.

Na ploše cca 3 ha bylo prozkoumáno cca 847 sídlištních objektů a 56 kostrových a žárových hrobů datovaných do neolitu (kultura s lineární keramikou), eneolitu (lengyelská kultura, kultura se zvoncovitými poháry), doby bronzové, doby halštatské (platěnická kultura), doby laténské, raného středověku a novověku.

Nejstarší neolitické sídliště reprezentují pozůstatky několika půdorysů tzv. dlouhých domů, nepravidelná soujámí, pece a další sídlištní objekty. Dlouhé domy mají podobu obdélných půdorysů pětiřadé sloupové dispozice s orientací SSZ–JJV a rozměry 11 – 27 x 5,5 – 6,5 m. Do stěn několika rozsáhlejších jam jsou zapuštěné pece obdélníkového půdorysu, které mají dno vyskládané kameny. Jedna z pecí byla zapuštěna přímo do stěny jámy tak, že byla dochována i její propálená klenba (obj. 326). Sídliště pokračuje východním směrem a zasahuje do plochy lokality „Malé Předmostí“.

Přechod neolitu a eneolitu reprezentuje na Moravě lengyelská kultura. Nálezy této kultury pochází hlavně ze zásypu velkých nepravidelných soujámí. V několika případech ovšem pochází i z kruhových a oválných jam. Na dně jámy 111 byl zachycen pohřeb dítěte ve skrčené poloze na pravém boku, kolem skeletu byly nalezeny tři rozbité keramické nádoby – hrnec, mísa na nožce a amfora. Lidská lebka pochází i ze zásypu zásobní jámy 561. Na dně další zásobní jámy 725 byl odkryt depot sedmi keramických nádob (poháry, hrncové nádoby, mísa).

Závěr eneolitu je spojován na lokalitě s kulturou se zvoncovitými poháry a můžeme mu přisoudit 56 kostrových a žárových hrobů. Pohřebiště bylo birituální a rozkládalo se v pásu 160 x 60 m orientovaném SV – JZ. Prozatím bylo vypreparováno 55 hrobů (kostrových 39x, žárových 7x). Většinou špatně dochované skelety byly nalezeny v obdélných či oválných jamách orientovaných S-J (17x), JJV-SSZ (9x), SZ-JV (7x), V-Z (5x), SSZ-JJV (8x), J-S (3x), SV-JZ (2x), JV-SZ (1x), JJZ-SSV (1x), v poloze na levém (14x) či pravém (14x) boku. Výbava hrobů obsahovala nádoby (125 ks; poháry, mísy, soudkovité hrnky, džbánky), štípanou industrii (11 ks), sekeromlaty (3 ks), nátepní destičky (4 ks), měděné dýčky (4 ks), měděnou spirálku (1 ks), zlaté spirálky (7 ks), jantarové (19 ks) a kostěné korálky s V vrtáním (3 ks), kel a kost (2 ks). Žárové hroby byly mělce zapuštěné do podorniční vrstvy, jako mělké jamky s nasypanou kremací a nacházely se na okraji pohřebiště.

Halštatské osídlení se koncentruje v jižní části lokality. Mezi objekty dominují kruhové a oválné zásobní jámy s bohatým keramickým inventářem, ve kterém se ojediněle vyskytují i malované kusy. Sídliště bylo z východní strany ohraničeno palisádovým žlabem (obj. 225 a 291). Ze zásypu zásobnice 817 pochází pohřeb srnce. Ojedinělé objekty můžeme datovat do laténu, jedná se o pokračování sídliště z polohy „Malé Předmostí“.

Mezi areály staršího neolitického a halštatského osídlení byly zkoumány i objekty z doby hradištní. Jednalo se o plytké dlouhé oválné jámy obsahující velké množství drobných lomových kamenů (vápenec) a ojedinělé nálezy keramiky, železa (nožík) či strusky ačást kostěného hřebenu.

V jižní části lokality byla zkoumána stará komunikace v délce 35 m. Cesta měla mísovitý profil o šířce 2 m, na několika místech byly ve dně pozorovány vyježděné koleje od vozů. Cesta překryla starší zásobní jamu datovanou do halštatu. Drobné zlomky cihel v zásypu jí datují rámcově do novověku. Tuto dataci podporuje i detektorový nález, kdy v prodloužené ose cesty byla po skrývce ornice nalezena drobná stříbrná mince z poloviny 17. století. Cesta je vyobrazena i na mapách 2. vojenského mapování (Marek Kalábek).