Archeologický výzkum na katastrálním území Hořenice

Archeologický výzkum na katastrálním území Hořenice

Archeologický výzkum na katastrálním území Hořenice (úsek D11 07-05)

Plocha 5 byla závěrečným úsekem této etapy stavby dálnice na Vratislav. Plocha 5A představovala partii dálniční skrývky od hranic katastrů Horní Dolce a Hořenice po polní cestu od železniční trati k objektu zaloňovské vodárny. Plocha 5B od údolí označeného v katastrální mapě „Na špalíčkách“ po podjezd pod železniční tratí. Výzkum probíhal v návaznosti na skrývku od května roku 2017 do dubna roku 2018.

Na ploše 5A byly zachyceny v podstatě dvě fáze lidské přítomnosti. První představovalo několik jam náležejících podle nálezů nejspíše kulturnímu komplexu lužických popelnicových polí. Největší soujámí obsahovalo i pec. Zajímavá byla také bezmála dva metry hluboká válcová jáma s obdélníkovou jímkou ve spodní části a pěticí pravidelně rozmístěných kůlových jamek. Vzájemné souvislosti a účel jednotlivých objektů budou součástí dalších analýz.

Neméně zajímavou, avšak co do množství objektů mnohem rozsáhlejší fází bylo novověké osídlení související nejpravděpodobněji s takzvanou bramborovou válkou v letech 1778 – 1779. Válku vedla Marie Terezie pruským králem Fridrichem II. o dědictví Bavorska.

Nejimpozantnějším objektem z této doby doby je bezesporu téměř stopadesát metrů dlouhý příkop. Lze jej bezpochyby interpretovat jako dělostřeleckou lunetu z období války o bavorské dědictví. Je součástí Lacyho opevňovací linie.Ve všech sondách měl příkop stejný, zhruba lichoběžníkový průřez s šířkou při horní hraně mezi třemi až čtyřmi metry a hloubku kolem 180cm od povrchu po skrývce ornice. Nálezově však byla výplň příkopu velmi chudá, ze všech dvaadvaceti sond pochází poměrně malé množství zlomků novověké keramiky, kostí a amorfních železných předmětů.

Jámy s propáleným středem

Jižně od lunety se nacházela výrazná skupina pěti obdélných až čtvercových objektů o rozměrech cca 2,5 x 3 metry (obr. 5,6). Uprostřed obvodového žlabu o šířce asi 30 cm a hloubce 15cm od povrchu po skrývce ornice se nacházel sokl, v několika případech se stopami propálení na povrchu. Jednotlivě tyto objekty pokračovaly i jižněji, až na přilehlou část úseku 04. Celkově jich nyní registrujeme nejméně osm, šest obdélných, jeden kruhový a jeden oválný.

Nálezově nebyly nikterak bohaté, poskytly pouze nečetné zlomky novověké keramiky, v nejjižnějším z nich na ploše 04C též kromě několika střípků i zlomek kamenného brousku na kosu.

Podle analogií z dobových vyobrazení jde o polní kuchyně, ve kterých připravují stravu buď přímo vojáci nebo jejich ženy. Vzhledem k těmto vyobrazením i charakteru výplně žlabů a propálení soklů lze nalezené objekty téměř s jistotou interpretovat v tomto duchu.

 

Obdélné jámy

Jámy o hloubce asi 15-20cm od povrchu po skrývce ornice a rozměrech cca 1,5 x 4m představují zatím největší interpretační oříšek. Objevily se v několika skupinách jižně od lunety na úseku 05 i přilehlé části úseku 04. V jednom případě na ploše 05A skupina devatenácti z nich prostorově korelovala s kruhovou polní kuchyní (obr. 9). Celkově jich evidujeme asi čtyři desítky.

U většiny z nich byly zachyceny kůlové jamky v rozích, nebo při delší stěně v blízkosti rohů. Na dně některých z nich byly stopy organického materiálu, snad rozházené slámy. Výplň tvořila vesměs okrová hlína poměrně špatně odlišitelná od podloží. Nálezově chudé s nečetnými zlomky novověké keramiky. Pouze dvě z nich obsahovaly podstatnější nálezy. Silně fragmentarizovanou skleněnou lahev jednoduchého tvaru z foukaného skla a glazovaný hrnec s uchem. Stav dochování lahve i její jednoduchý tvar dovolují její datování bez hlubší analýzy pouze do (raného?) novověku, hrnec byl předběžně datován do druhé poloviny šestnáctého až sedmnáctého století. Jeho datace do století osmnáctého vzhledem k jednoduchému tvaru a stavu našich znalostí o keramice tohoto období sice není vyloučena, ale působí značně archaicky.

Ještě při výzkumu se objevila možná interpretace těchto obdélných objektů jako pozůstatků zahloubených stanů. Tomu však odporuje nejen naprostý nedostatek jakýchkoli analogií, ale především terénní pozorování, kdy se i při nejmenším dešti plnily tyto jámy vodou. Rozmístění v nepravidelných řadách, stopy kůlové konstrukce i zbytky rozházené slámy se zdály odpovídat vojenským latrínám, jaké fungovaly v polních leženích ještě za první i druhé světové války. Předběžné výsledky fosfátových analýz však neprokázaly přítomnost podstatnějšího množství organického materiálu v jamách.

Jako nejživotaschopnější se tedy jeví hypotéza skladovacích prostor. V podobných mělce zahloubených „dolech“ se na Valašsku ještě v padesátých letech skladovaly okopaniny, zejména řepa a brambory. Přijmeme-li datování těchto objektů do závěru 18. stol., mohly by to být opravdu krechty na brambory, podle kterých získala válka svůj lidový název.

Alespoň některé z objektů však budou starší, jak ukazuje nález hrnce. Pak by připadalo v úvahu skladování jiné komodity, totiž piva. Z dochovaných účtů i reglement víme, že denní dávka piva na vojáka byla po staletí v různých armádách zhruba stejná a to dva žejdlíky, tedy asi litr denně. Do jámy shora uvedených rozměrů by se vešly čtyři dvouhektolitrové dřevěné sudy i s prostorem nutným na jejich obsluhu. To by představovalo denní zásobu pro osm set mužů. Zahloubení pomáhalo částečně udržet teplotu, střecha na kůlech pak chránila sudy před přímým sluncem. Podobné objekty lze nalézt například na vyobrazení venkovské hospody ze 16. století (Pavel Moš).

 

Martina Kršková
krskova@ac-olomouc.cz