11 Pro Archeologický výzkum na katastru Přerov
Archeologický výzkum na katastru Přerov – Dluhonice v trati Dolní Újezd
V průběhu let 2017 – 2018 byl realizován rozsáhlý záchranný archeologický výzkumu v souvislosti s výstavbou dálnice D1 -0136 v úseku mezi Říkovicemi a Přerovem – Předmostí, který není zcela dokončen. V rámci této akce byla také zkoumána rozlehlá lokalita „sídelní areál A“, která se nachází v trase budoucí dálnice v km 83.650 – 85.100 a její rozloha přesahuje plochu 22 ha, proto byla tato lokalita rozdělena na několik podúseků, které byly nazvány dle jmen polních tratí: Přerov – Dluhonice 2, trať Dolní Újezd; Přerov – Předmostí 4, trať Rybářky; Přerov – Předmostí 5, trať Široký; Přerov – Předmostí 6, trať Díly; Přerov – Předmostí 7, trať Malé Předmostí; Přerov – Předmostí 8, trať Hejnice.
Nejižněji je umístěn podúsek na katastru Přerova – Dluhonic v trati Dolní Újezd, která se nachází severovýchodním směrem od centra této místní části. Celkem na této polykulturní lokalitě bylo prozkoumáno 417 sídlištních objektů, 5 kostrových pohřbů v sídlištních objektech a 4 vyšší struktury. Nejvíce prozkoumaných sídlištních objektů lze datovat do období neolitu (kultura s lineární keramikou), kupříkladu byly vypreparovány půdorysy dlouhých domů, zásobních jam a také na sídlištích často nacházené mělce zahloubené objekty většinou oválného půdorysu. Na lokalitě byl zaznamenán mělký neolitický příkop do jehož stěn byly zapuštěny pícky. Ve výplni příkopu (objekt 4) byl nalezen zlomek část neolitické keramiky, na která je dochována jedna lidská dolní končetina, původně zde byla zpodobněna na trůnu sedící postava, patrně se jedná o sedícího boha či bohyni v lidské podobě.
Eneolitickou fázi lengyelské osídlení (kultura s moravskou malovanou keramikou) reprezentuje několik desítek objektů (zásobnice, hliník apod.). Další eneolitické osídlení bylo zastoupeno několika sídlištními objekty kultury s nálevkovitými poháry. Ve výplni jedné menší jamky (objekt 155) sice nebyly nalezeny žádné keramické zlomky, ale „pouze“ jeden exemplář měděného sekeromlatu s křížovým ostřím (Obr. 3), který je dle analogií datován také do období konce eneolitu.
Také zde byly zkoumány sídlištní objekty, které lze datovat do starší doby bronzové (věteřovská kultura) například zásobní jámy, jedna zemnice a také menší jamky, z nichž některé mohou být pozůstatky po nadzemních stavbách. Ve výplni zásobní jámy (objekt 388) byl zjištěn kostrový pohřeb, bez milodarů a na lebce zemřelého byla nalezena bronzová spirálka. Další dva kostrové pohřby byly vypreparovány z jedné zásobní jámy (objekt 392), kde byly uloženy ve dvou výškových úrovních a proto se neporušovaly, oba pohřby bez milodarů. Předběžně jsou tyto pohřby datovány do období věteřovské kultury. Poslední doklady osídlení na této lokalitě pochází z období kulturního komplexu kultury lužických popelnicových polí, kdy zde bylo prozkoumány obvykle nacházené sídlištní objekty z tohoto období. Získaný movitý materiál (cca 74 beden movitého materiálu) z tohoto výzkumu byl převezen do sídla AC Olomouc a nyní je laboratorně zpracováván a následně bude vypracována nálezová zpráva (Jakub Vrána).
