10 Lis Výzkumy Archeologického centra v Olomouci na území Černé Hory
Výzkumy Archeologického centra v Olomouci na území Černé Hory
V rámci česko-německo-černohorské expedice realizuje Archeologické centrum Olomouc již od roku 2019 archeologické výzkumy na území Černé Hory, a to v rámci společného projektu „Princely graves – Early Bronze Age on Adriatic coast“: ACO (doc. Jaroslav Peška) ve spolupráci s Deutsches Archäologisches Institut in Berlin (prof. Blagoje Govedarica) a místním Centar za konzervacju i arheologiju Crne Gore v Cetinje (dr. Mile Baković). Vše začalo účastí na mezinárodní konferenci „Princely graves from Caucasus to Atlantic 3500-1500 BC“ na podzim roku 2018 v Podgorici, kdy byly navázány osobní kontakty, ústící ve vzájemnou dohodu o spolupráci na společném projektu s vyhledáváním a výzkumem bohatých mohyl ze starší doby bronzové z přelomu 4. a 3. tisíciletí před naším letopočtem na pobřeží Adriatického moře. Projekt je realizován pod záštitou Velvyslanectví České republiky v Černé Hoře. Svým zaměřením navazuje na úspěšné výzkumné aktivity ze 70. a 90. let minulého století. Tehdy se v oblasti Kotorského zálivu realizoval pilotní výzkum mohyl Mala a Velika Gruda s nesmírně bohatých inventářem (ozdoby a zbraně ze zlata a stříbra) nadregionálního významu (Mala Gruda – jugoslávská expedice dr. Maja Panović-Pešikan a dr. Boislav Trbuković a švýcarská expedice prof. Margarita Primas a prof. Philippe Della Casa). Jde o první mohylové pohřby na východním Jadranu vůbec, jejichž původ ani zdroje bohatství nejsou dosud známy.
Rok 2019
Na podzim roku 2019 byla ve spolupráci s Ústavem archeologie a muzeologie Masarykovy univerzity Brno (doc. Peter Milo a jeho tým) zorganizována první sezóna archeogeofyzikální prospekce na předem vytipovaných lokalitách především v údolí řeky Zeta, včetně dalších lokalit na severu i jihu Černé Hory. Byl zdokumentován dosud největší zachovaný mohylník na lokalitě Frutak-Kujava, čítající dohromady skoro 20 mohyl. Řada z nich poskytla důležité informace o velikosti, charakteru vnitřní, ale také vnější konstrukce, počtu pohřbů etc. Nepřízeň počasí nedovolila proměřit celý plánovaný rozsah mohyl, a proto bylo rozhodnuto se na lokalitu s geofyzikou vrátit.
Rok 2020
Mimo dokončení archeogeofyzikálního měření velkého mohylníku lokality Frutak-Kujava a dalších několika mohyl v okolí bylo provedeno měření na reliktech římského města lokality Komini nedaleko města Pljevlja z 1. až 4. století našeho letopočtu se zjištěním velmi zajímavé a komplikované zástavby římských staveb a opevnění. Současně bylo přistoupeno k realizaci výzkumu jedné z mohyl (té nejmenší) v údolí řeky Zeta v kompaktní skupině dobře patrných násypů v menším vzrostlém hájku (Frutak-Kujava). Pod hliněným tělesem se skrývala dosud ne zcela jasná, na několika místech přerušovaná, kamenná konstrukce bez dalšího obsahu. Přesně v centru mohyly byla odkryta menší kamenná skříňková konstrukce (cista), odpovídající svými rozměry (80 x 50 cm) i konstrukcí centrálním pohřbům doby bronzové, včetně její nejstarší části. Mezitím byla provedena fosfátová analýza (Research Analytical Laboratory University of Minnesota, USA), neboť se v hrobě nezjistila přítomnost lidských kostí ani žádné nálezy. Analýza je bohužel neprůkazná, a tak nelze s jistotou říci, zda zde byl původně pohřeb uložen nebo zda se nejedná o hrob symbolický – kenotaf. Odebrané vzorky několika málo uhlíků poskytly absolutní datování, které však přináší více otázek než odpovědí. Uhlík z výplně cisty je datován do střední doby bronzové (1743-1616 BC), zatímco jiný, vně centrální pohřební komory v blízkosti nalezeného zlomku nádoby z eneolitu, je mnohem starší (3622-3382 BC), což je zajímavé, neboť z této doby pohřby pod mohylami z území Černé Hory vůbec neznáme. Interpretací této situace se tak budou muset archeologové ještě důkladně zabývat.
Rok 2021
Trochu z donucení (nebyl získán souhlas s pokračováním výzkumu další mohyly na lokalitě Frutak-Kujava) se stala cílem výzkumu mohyla Kujava 3, která byla již dříve narušena stavbou silnice. V její blízkosti se nachází mohyla (Kujava 2) zkoumaná v roce 2014 s dvojitým pohřbem tří koster v kamenných skříňkách, jednoznačně datovaná do časné doby bronzové. Mohutná a složitá kamenná konstrukce naší mohyly Kujava 3 postupně přinášela doklady o sekundárních hrobech s nevelkým množstvím keramiky, které bylo možno absolutně datovat do střední doby bronzové (1750-1440 BC). Nemilé překvapení však čekalo na archeology v centrální části mohyly, kdy se na profilu jednoznačně ukázalo zničení této partie zásahem bagru v souvislosti s výstavbou zmíněné silnice v 80. létech 20. století.
Rok 2022
Znalost místního výskytu velkých solitérních mohyl jižně od Podgorici zavedla projekt do tohoto regionu, kde byla v minulosti existence mohyl starší doby bronzové rovněž zaznamenána (Kuće Rakića, Gruda Boljevića). Předmětem zájmu se stala rozměrná a v krajině dobře patrná mohyla Odzina glavica na katastru vesnice Golubovci, obec Zeta. Její osud však také není jednoduchý. Před 20 lety (2003) byla v centrální části silně narušena bagrem, přičemž bylo možno prozkoumat a zachránit pouze jeden velmi dobře zachovalý skelet ve skrčené poloze na pravém boku, avšak zcela bez hrobových přídavků. Jeho pozice naznačovala, že se nejednalo o hrob centrální. Proto bylo přikročeno k výzkumu. Ten prokázal existenci pouze menšího centrálního kostrového pohřbu s několika lidskými kostmi bez milodarů, již v minulosti (antika?) vykradeného. Největším přínosem a zajímavostí je však zahloubený kruhový žlábek kolem centrální hrobové jámy o průměru 18 m vyhloubený do hloubky 40 cm od velice tvrdého místního podloží (konglomerat). S takto zahloubeným žlábkem se archeologové na západním Balkánu setkali poprvé. Zatím se ve všech případech jednalo o nezahloubené obvodové kruhové žlábky sestavené z kamene. Zatímní absolutní datování pohřbu vychází na závěr starší doby bronzové (2664 – 2476 BC) a lze tak důvodně předpokládat, že Odzina glavica se zařadí do hledané skupiny bohatých „knížecích“ hrobů přesto, že její původní obsah neznáme.
Souběžně s výzkumem probíhalo na území údolí řeky Zeta (přibližně mezi městy Nikšić a Podgorica) podrobné lidarové skenování z dronu (firma G4D Praha) s cílem rekognoskovat terén a odhalit nejen stávající a viditelné mohyly, ale převedším ty, které už dost dobře nejsou v terénu patrné. Získané výsledky jsou v současné době podrobovány verifikaci.
Rok 2023
V průběhu loňského výzkumu byla na katastru sousední obce Balabani objevena neporušená mohyla úctyhodných rozměrů (průměr 31 m, dochovaná výška 3,5 m) s označením Kněževića glavica, o jejíž existenci nebyly žádné dřívější zprávy. Jelikož by svou polohou, rozměry i dominancí v krajině dobře odpovídala mohylám ze starší doby bronzové, bylo rozhodnuto zaměřit příští výzkumnou aktivitu tímto směrem.
Během skoro tři měsíce trvajícího výzkumu s podporou místní samosprávy se podařilo objevit množství kostrových hrobů z různých období, uložených většinou velice mělce pod dnešním povrchem pláště mohyly. Datace některých z nich zůstává otevřená, neboť u sebe pohřbení neměli žádné předměty, které by umožnily stanovit dobu jejich uložení do země. U těch nejmělčích nebylo možno rozlišit obrys hrobové jámy a některé kostry nejsou ani úplné. Tady se nelze ubránit dojmu, že by mohlo jít o pozůstatky pohřbených v důsledku španělské chřipky z počátku minulého století. Přesvědčivý důkaz však chybí. Snad přinese nějaké poznatky v tomto ohledu budoucí biomedicínský výzkum. Na stejné úrovni je několik pohřbů uloženo v kamenných skříňkách a společná je jim natažená poloha a orientace ve směru západ (hlava) východ (nohy). Podle konstrukce hrobových jam nelze vyloučit jejich datování na konec středověku nebo na počátek novověku. Mezi nimi se objevil jeden neúplný pohřeb s bronzovou hrozníčkovitou náušnicí (bez konstrukce), což je nezvratný důkaz pohřební aktivity někdy v 8. – 9. století našeho letopočtu, tedy v průběhu časného středověku. Hroby jsou rozmístěny nejen na vrcholu mohyly (zde je jasně patrný vojenský zásah do vrcholu násypu nejspíše z doby 19. století), ale po celém plášti až na její úpatí a v mohyle skoro není místo bez pohřbů. Mezi pohřby bez nálezů se začínají objevovat také starší vybavené na kruhu točenou (řeckou) keramikou, v jednom případě navíc se železným kopím. Přisoudit je lze mladší době železné (helenistická doba) a datovat do 4. – 3. stol. BC.
Zatím největším a nejcennějším překvapením je odkryv pohřebiště ze starší doby železné (halštatské) kultury Glasinac ze 7. – 6. stol. BC, které jsou umístěny radiálně po obvodu nižších partií násypu mohyly a prozrazuje je velice často menší mohyla či příkrov z valounovitých kamenů. Vévodí jim dvojhrob společensky vysoce postavených žen – „princezen“ se stříbrnými a honosně zdobenými plechovými čelenkami (diadémy), pektorály, rozetami, náhrdelníky se závěsky, zdobenými puklicovitými nášivkami, bronzovými sponami, jantarovými náhrdelníky a typickou keramikou. Mužské bojovnické hroby jsou zase vybaveny zbraněmi, nejčastěji železnými hroty kopí.
Všechny doposud odkryté pohřby lze označit za sekundární a k jejich uložení bylo využito již dříve vybudované pohřební místo (mohyla), které muselo být v rovinatém terénu velice dobře patrné a pokud by byla mohyla zbudována již na počátku doby bronzové, je zřejmé, že místo bylo člověkem využíváno k sakrálním účelům po dobu více než 5 000 let! Dosavadní archeologický výzkum odkryl více než 80 hrobů minimálně ze čtyř nebo pěti pre/historických období od novověku po starší dobu železnou (časové rozpětí okolo 2 700 let). Pro koho byla mohyla vystavěna původně, zatím zůstává nezodpovězenou otázkou. Výzkum však ani zdaleka nekončí a může přinést nejedno archeologické překvapení. Již dnes je však jisté, že v případě Kněževića glavica archeologové zkoumají jednu z nejbohatších mohyl na území Černé Hory.
Za ACO Jaroslav Peška
