Archeologický výzkum je ucelený soubor specializovaných vědeckých činností, které zajišťují záchranu, uchování a dokumentaci nálezů jakožto dokladů o činnosti člověka v historii a to včetně interpretace jejich kulturní a památkové hodnoty. Je to odborná činnost zajišťující vědecké poznání, která obsahuje její veškeré etapy.

Mezi etapy archeologického výzkumu se řadí přípravná fáze, tj. terénní průzkum území (např. povrchový sběr, geofyzikální měření, letecké snímkování) a shromáždění informací o starších nálezech z odborných archivů a jejich vyhodnocení. Dále vlastní fáze, tedy odkryv (vlastní práce v terénu), úplná dokumentace nálezové situace, geodetické zaměření plochy výzkumu, evidence artefaktů a organických či anorganických přírodnin a jejich dokumentace, odborné ošetření, konzervace a uložení do vhodného depozitáře, analýza vzorků, další zpracování terénní dokumentace (kopie, digitalizace apod.) a na závěr celkové vyhodnocení výsledků výzkumu a nálezová zpráva.

Podle podnětu se archeologický výzkum rozlišuje na badatelský a záchranný. Badatelský archeologický výzkum je vyvolán odborným záměrem a provádí se za účelem vyřešení badatelského problému. Záchranný archeologický výzkum je vyvolán ohrožením či narušením území s archeologickými nálezy.“

ANTROPOLOGIE

Antropologie jako komplexní bioarcheologická disciplína se v kombinaci s archeologií, biologií, environmentálními obory (palynologií, botanikou, pedologiií, geologií), analytickou chemií, molekulární biologií a lékařstvím věnuje studiu člověka nejen s pohledem na jeho individuálnost. Obory bioarcheologie v rámci své interdisciplinární spolupráce sledují na základě podkladů získaných archeologickým terénním výzkumem životní strategie člověka a jeho adaptace k měnícím se ekologickým, ekonomickým i sociálním podmínkám jeho životního prostředí. Antropologie svoji metodikou dokáže zachytit lidské potravní zvyklosti a změny ve výživě člověka, dále vývoj chorob a přizpůsobení člověka k patogenům lidí a zvířat v souvislosti s rozvojem zemědělství, globálním propojením světa v novověku či životem v přelidněných městech.

Konkrétně se antropologie věnuje zkoumání a analýze lidských kosterních pozůstatků nalezených během archeologických výzkumů. Antropologické metody umožňují odhad demografických parametrů, mezi něž patří dožitý věk, výška postavy a pohlaví. Užitím statistických metod lze z takto získaných dat sestavit demografické modely charakterizující určitou populaci. Detekce individuálně specifických změn na skeletu (patologické ukazatele) dovoluje rekonstruovat zdravotní stav jedince potažmo celého zkoumaného souboru. Díky sledování tafonomických procesů v terénním záznamu lze rekonstruovat primární pohřební polohu zkoumaného těla. Prostřednictvím této metodiky je pak možné určit, zda bylo tělo v čase pohřbu uloženo v rakvi nebo pohřební komoře. Na základě kosterních pozůstatků a hrobové výbavy se antropolog může pokusit rekonstruovat život konkrétních lidí, a to jak osob identifikovatelných v písemných pramenech, tak i osob bezejmenných (Lukáš Šín).

ANTROPOLOGIE V ROCE 2018

Během roku 2018 byla terénním výzkumem získána série tzv. sídlištních pohřbů. Ty představují individuální nebo vícečetné kostrové pohřby uložené v objektech původně nesloužících pohřební funkci. Tyto objekty byly nejprve využívány k ekonomickému provozu sídliště – nejčastěji se jedná o zásobní jámy s hruškovitým tvarem řezu. Zkoumané pohřby byly datované do období neolitu (Skrbeň, Předmostí), starého bronzu (Dluhonice) a laténu (Slavonín), (Lukáš Šín).

V části „Grantové a ostatní projekty“ zveřejňujeme nejen jaké grantové projekty nám byly schváleny, ale především s jakými dosavadními výsledky tyto projekty pokračují rok od roku ke svému zakončení. V současné době se naše organizace účastní projektů ESF, NAKI a projektu Preventivní archeologie.